Konec školního roku
Ve čtvrtek 13.3 bylo v naší tělocvičně pro děti nachystáno překvapení. Navštívilo nás kino! A to ne jen tak ledajaké, ale SFÉRICKÉ! Že nevíte, co to je? Představte si obří nafukovací míč, tedy jen jeho polovinu, který se sotva vleze do naší tělocvičny. Takže první slova, když to děti uviděly, byla něco jako: tý jo, co to je? Tam se jako vlezeme? A kde je to kino? Jak to, že to nesplaskne?
Dvě moc milé paní, které mají kino na starosti, nám otevřely vstup, rozsadily nás kolem projektoru, který byl uprostřed kopule. Některé děti si lehly, některé zůstaly sedět, no a my, paní učitelky, jsme se pokusily o totéž, co si budeme, židle je židle…
Ovšem během promítání člověk na nepohodlí úplně zapomněl! Film neběžel na plátně před námi, jak jsme zvyklí z klasických kin, ale byl promítán všude kolem nás! Nestačili jsme kroutit hlavami, abychom si vše prohlídli a něco nám neuteklo. Příběh byl poutavý a zároveň poučný, nádherně barevný a evidentně natočený speciálně pro tento typ kin. Chvílemi se obraz točil kolem dokola, což některým žákům (a i paním učitelkám) způsobovalo motání hlav i žaludků, ale všichni jsme to zvládli a odnesli si úžasný zážitek.
A aby toho nebylo málo, tak pro malé děti (1. stupeň) jsme si mohly vybrat hned z několika filmů, vhodných pro mladší školní věk a starší děti pak viděly film vhodný pro jejich věkovou kategorii.
- Mgr. Dana Sedlaříková -
Já jsem daněk, ahoj!
V pátek 21. února jsme se netradičně všichni nesešli v lavicích, ale u bistra Maják na břehu rybníka Kačák. Bylo zamrzlo
a zasněženo, takže než jsme se všichni dostavili, děti si užívaly zimních radovánek.
Když dorazili i poslední opozdilci, tak jsme vyrazili přes kopec směrem k Berlínu, kde na nás čekal p. Bílek s hromadou kaštanů, které jsme mu na podzim předali. Ty kaštany nám ovšem nechtěl vrátit, ty kaštany byly pro obyvatele místní obory, kteří se již nemohli dočkat, až si na nich pochutnají.
Hned, jak jsme se přiblížily k oboře, přidusalo stádo, které si nás hladově prohlíželo. A tak jsme nelenili a přes plot jsme jim dopřáli laskominy v podobě nejen těch kaštanů, ale i jablek a mrkve, které si děti přinesly sebou.
Zatímco se stádo krmilo, pan Bílek nás s nimi seznámil. Ahoj, to jsou daňci. Ahoj daňci, my jsme školáci!
Dozvěděli jsme se, jak poznáte mladého daňka od staršího, jak to vypadá, když shazují parůžky a jak když jim rostou nové. Proč jsou jinak barevní v létě a jinak v zimě. Jak se nazývají jejich části těla (kdo by to byl řekl, že nemají nos, ale větrník
a místo očí světla….). A mnoho a mnoho dalších zajímavých informací.
Po té, co daňci snědli vše, co jsme měli (svačiny jsme ubránili), tak jsme se přesunuli do KRTKA, kde pan Bílek pokračoval v přednášce o lesní zvěři. Dokonce jsme si mohli sáhnout i na jejich kožíšky a prohlédnout si jejich lebky. Bohužel už nám nezbyl čas na další velmi zajímavé povídání o obyvatelích našich Krkonošských lesů, a tak jsme pěkně poděkovali a šli se podívat, co paní kuchařky připravili pro nás.
- Mgr. Dana Sedlaříková -
27. listopadu navštívila naše škola malou hvězdárnu nedaleko Trutnova. Kdo o ní nevíte, nachází se v Úpici v ulici U Lipek. O hvězdárnu se stará tým velmi přátelských lidí, kteří jsou pro svou věc opravdu zapálení a hrozně rádi se s Vámi podělí o vše, co znají.
Hned jak jsme přijeli, a to s půl hodinovým předstihem, abychom se stihli nasvačit, se nás ujal jeden z přátelských správců hvězdárny a začal nám zevrubně vyprávět právě o jejich hvězdárně a přidal i něco málo o vesmíru, prý abychom se nenudili, než nám začne program.
Když dorazil náš přednášející, převzal ukazovátko a začal nás blíže seznamovat s vesmírnými tělesy, které se vesmírem pohybují. Bavili jsme se o tom, jak se tato tělesa pohybují, jak některá vznikla a některá zanikla. Jak vůbec vznikla samotná věda o vesmíru, že se opravdu Slunce netočí kolem Země a proč se na Zemi střídají roční období. Co jsou doopravdy padající hvězdy (tedy zbytky ocasu komety) nebo proč dochází k zatmění Slunce a fázím měsíce.
Děti si mohly některé vesmírné jevy vyzkoušet formou pokusů, samozřejmě v daleko menším měřítku a nakonec došlo i na tu svačinu.
Po přednášce jsme se rozdělili do dvou skupin a vyrazili na obhlídku zbytku hvězdárny. V kopuli jsme si prohlídli obrovský dalekohled řízený počítačem. A když se začala otáčet střecha, aby se srovnala se směrem dalekohledu, nejednomu z nás se zatočila hlava. Počasí nám ovšem nepřálo, takže místo sledování vesmíru jsme se šli podívat na střechu, kde jsme o dost menším dalekohledem pozorovali šišky na smrku.
Úpická hvězdárna disponuje i malou meteorologickou stanicí, kde zaznamenávají všemožné údaje o stavu nejen počasí, ale i třeba seismické aktivity. Návštěvou stanice a kuličkovou ukázkou přitažlivost a oběžných drah vesmírných těles naše návštěva skončila.
Před vchodem do hvězdárny jsme si ještě udělali společné foto a pak hurá do autobusu a domů!
P.S.: Návštěva hvězdárny je: Jediné místo, kde můžeš legitimně spát během vyučování a tvrdit, že "pozoruješ hvězdy" 😁
- Mgr. Dana Sedlaříková -
Žáci 8.+9. ročníku zašli na výstavu "Poskládané obrázky Inky Karbusické". Sama autorky výstavy o své tvorbě říká: "Tvoření je pro mne útočiště, kde si z rozstříhaných a roztrhaných papírků skládám zpátky samu sebe. Umím si tam domalovat, dopsat pozitivní vnitřní svět, když se v tom vnějším cítím někdy pod psa... takové moje vylaďování duše." -MK-
10/04/2024
